Kaple sv. Václava



Umístění zastavení:

na žluté turistické značce, u rozcestí nedaleko kaple sv. Václava.

Technický stav: zastavení je nepoškozené
GPS souřadnice: 50.14358361,14.37165333

Na tomto místě byla původně postavena suchdolským rychtářem Martinem Ježkem v r. 1704 zděná zvonice – důvodem bylo díkůvzdání za zažehnání morové nákazy. Na místě hřbitova byly pohřbeny suchdolské oběti velkého moru v r. 1680. Při této epidemii zemřelo v Čechách na 100 000 lidí. V r. 1765 byla zvonice přestavěna na kapli. Za císaře Josefa II. byla kaple zrušena a spolu se hřbitovem zpustla. V r. 1807 zakoupil kapli mlynář Karel Trojan, dal ji opravit, kaple byla znovu vysvěcena a hřbitov upraven pro pochovávání řeholníků emauzského kláštera. Hřbitov a kaple byly používány řeholníky až do r. 1850, posléze byl hřbitov opět zrušen. Kaple a její okolí byly nově upraveny až po roce 2000 a byly v ní obnoveny mše svaté.

 

 

Na této zastávce si můžeme opětovně uvědomit proměny krajiny během tisíciletí. Stojíme tu na terase řeky, která oblázky v dnešní ornici nanášela téměř před miliónem let, často z velké dálky. Je to tzv. suchdolská terasa Vltavy, která leží asi 90 m nad současnou úrovní řeky. Tiché údolí ještě neexistovalo, zarovnaná plošina se táhla nepřerušeně k dnešnímu Levému Hradci. Pravděpodobně však buližníkové těleso Kozích hřbetů a Holého vrchu vystupovalo nad plošinu. Později se hlavní tok řeky přesunul o 2 km východněji a začal se rychleji zahlubovat, zejména v chladných obdobích čtvrtohor. Se zařezáváním hlavního toku probíhala i eroze v údolích přítoků, a tak malý Únětický potok vyhloubil zářez a postupně i soutěsku v jednolitém tělesu buližníku a rozdělil je na dva samostatné hřbety.

Tiché údolí leží v krajině od pradávna osídlené, jednotlivé prehistorické kultury se dokonce nazývají podle míst archeologických nálezů v okolí: řivnáčská kultura z pozdní doby kamenné, z eneolitu, únětická kultura doby bronzové. V Roztockém háji jsou halštatské mohyly, památky z doby římské u Roztok a konečně centrum prvního slovanského kmene na Levém Hradci. To mělo vliv na formování krajiny a její kultivaci, což vyústilo v její výrazné odlesnění.

To přispělo k udržení světlomilných stepních a lučních druhů, ale téměř úplné absenci bylinných druhů listnatého lesa. V posledních padesáti letech 20. století došlo k podstatnému umělému i spontánnímu zalesnění celého údolí, což zastřelo i dříve romantické výhledy. Lesy jsou bohužel většinou tvořeny vysazenou borovicí lesní, trnovníkem akátem a spontánně se šířící břízou, případně javorem klenem a v údolí olší a jasanem.

Javor klen
(Acer pseudoplatanus)

Habr obecný
(Carpinus betulus)

Bříza bělokorá
(Betula pendula)

Dub zimní
(Quercus petraea)

 

 

 

 

 

 

 

 

Tyto lesy podrůstá pouze nenáročná metlička křivolaká nebo lipnice hajní, v akátinách pak nitrofilní kuklík městský nebo kerblík lesní.
Spontánní rozšíření celého ekosystému listnatého lesa bude v současné silně antropogenně změněné a fragmentované krajině velmi obtížné.

Stáhnout tabuli v PDF

© 2017 Všechna práva vyhrazena | Vytvořila webnika.cz - Veronika Petříková