Letohrádek



Umístění zastavení:

zastavení č. 5 na prostranství před letohrádkem, u dětského hřiště.

Technický stav: zastavení je nepoškozené
GPS souřadnice: 50.0835169, 14.3278094

Časopis Světozor 1867 – Hvězda u Prahy

 

V roce 1547 se stává místodržícím v Českém království Ferdinand Tyrolský, druhorozený syn Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. V roce 1548 získává od libockého záduší další pozemky v údolí Litovického potoka, které připojuje k oboře a zřizuje na nich louku a rybník. Základní kámen ke stavbě letohrádku byl položen 28. června 1555. Tehdy šestadvacetiletý český místodržící arcivévoda Ferdinand Tyrolský (1529-1595) položil nejen základní kámen, ale stavbu stavěnou vlašskými architekty a později dokončenou dvorskými staviteli sám navrhl. V rakouské státní knihovně ve Vídni se dochovala  jeho kresba půdorysu přízemí letohrádku. Na listině s vyobrazením půdorysu letohrádku se dochovaly tyto nápisy (v italštině):

„Dům do nového parku, postavený na objednávku Ferdinanda, mého nejlaskavějšího knížete a pána, do základů bylo dáno hodně medailí mnoha druhů i moderní mince různých druhů, všechny ve zlatě a stříbře, které měly velkou hodnotu. Veličenstvo je dal vložit vlastníma rukama pod první kámen základů. A já jsem tam byl přítomen v den 28. června 1555 s psaním epitafu“.

(překlad dalšího textu z latiny):
„Když viděl čas třistajedenácti věků od zrození Ježíše naší spásy vlastní ruka Ferdinanda arciknížete založila (za přispění) rukou bohyně Minervy. Mne jak vidíš upevnila a založila svatá pravice Ferdinanda, syna Krále římského a mocné kotvy vzdělanosti. F.F.F. Ferdinand, syn Ferdinanda r. 1555.“

Ferdinand Tyrolský se zřejmě inspiroval podobnými stavbami v Itálii. Zároveň se stavbou letohrádku se pod ním ve svažité části buduje v letech 1555–1556 okrasná zahrada, která nebyla nikdy úplně dobudována a ve které byla zřízena míčovna na způsob arkádami otevřené sally tereny, v jihozápadním nároží dole pak studna. Poblíž letohrádku byla osazena voliéra a v  bývalém lomu u letohrádku je vybudována kuchyně a budovy pro služebnictvo. Prostor před letohrádkem měl sloužit k pořádání slavností, rytířských turnajů a loveckých přehlídek.

Ideovému návrhu Ferdinanda Tyrolského počal dávat jasnou podobu zpočátku Juan Maria del Pambio, který se jako zednický mistr podílel kromě letohrádku také na dalších stavbách v budované Královské zahradě i na opravě Hradu po požáru Malé Strany a Hradčan 2. června 1541. Stavbu v poměrně krátké době dokončili stavebník Pražského hradu Hans Tirol, se kterým po svém příchodu do Prahy od roku 1554 spolupracoval a po jeho smrti r. 1556 se stavebních podniků ujal nově jmenovaný hradní architekt Bonifác Wohlmut. Vlastní práce na stavbě pak řídil Giovanni Lucchese. Na podzim 1556 byla stavba téměř dokončena.

Řadu dalších podrobností o vlastní výstavbě letohrádku podává hradní archivář J. Morávek, který uvádí, že „na 20-30 dělníků vykopalo do konce října (1556) na 11 250 pařezů v místech, která v okolí letohrádku měla být ještě do počátku mrazů zorána a zarovnána pro sázení nových štěpů“.

O tom, jak obora vypadala v době založení letohrádku a především v následném období vrcholící renesance, není nic známo. O oboře se kromě úřední korespondence dovídáme ze zpráv současníků obdivujících novou stavbu letohrádku (Vavřinec Špan ze Španova, Jan Sixt z Lerchenfelzu) a ze zpráv zprostředkovaných či nepřímých dotýkajících se dění v oboře.

Les uvnitř oborní zdi původně nebyl půdorysně organizován a členěn, jak je zachyceno později. Lesem procházely pěšiny. Upraveno bylo nejbližší okolí loveckého zámku. Jeho předpolí bylo odlesněno a byly provedeny pravidelné výsadby nových „štěpů“. Obdobně tomu mohlo být u Libocké brány (tehdy jediné), od které byl směrem k letohrádku vytvořen průsek a pohodlná cesta.

V dalším období prožívá obora Hvězda i s letohrádkem období svého lesku a slávy. V roce 1562 se zde koná oslava korunovace císaře Maxmiliána II. V roce 1563 jsou v oboře pořádány hony, v letohrádku pak hostiny, slavnosti i diplomatická jednání především se zástupci řady evropských zemí, je také dokončena stavba oborní zdi zpočátku jen s jednou, Libockou branou. Až později byla zřízena druhá brána, a to Bělohorská. V roce 1567 končí své působení v českých zemích zakladatel letohrádku Ferdinand Tyrolský a uchyluje se na svůj zámek Ambrass u Innsbrucku.

Téměř neustále se objevují problémy po dostavbě míčovny. Oprava proběhla již po roce 1577, kdy byl objekt téměř na spadnutí. V pobělohorském období se z ní stává jen „langes Gewölbe” či „langer Gang”, tedy pouhá dlouhá klenba či chodba bez nějakého účelu, jak uvádí kronikář Jan Morávek. V roce 1565 zde pořádali slavnost pražští střelci.

U příležitosti sjezdu katolických kurfiřtů a německých knížat uspořádal Rudolf II. roku 1610 slavnosti v oboře Hvězda.

Dne 4. listopadu 1619 se stal Fridrich Falcký českým králem. V roce 1620 několik týdnů před osudnou bitvou se v oboře konala lidová slavnost. V následném období třicetileté války byla obora s letohrádkem přes pustošení především švédskými oddíly v klidnějších válečných mezidobích také opravována.

Ve 30. letech 17. století byla dvorním malířem Jonášem Falckem vytvořena v druhém patře letohrádku nástropní malba zachycující bělohorskou bitvu.

Někdy kolem roku 1628 byla snesena a nově udělána střecha letohrádku, která dostala barokní cibulovitou kupoli.

Řez letohrádkem s detailem barokního krovu

Letohrádek z doby, kdy měl barokní střechu, vlevo
kostel sv. Fabiána a Šebestiána

 

Nejhorší pustošení zažila obora, tak jako celá země, za švédské okupace. 30. května 1639 po několika vítězných bitvách se od Bílé hory Švédové pod vedením Bannera pokoušeli neúspěšně o dobytí Prahy, stejně jako několik měsíců potom. Okolí města bylo velmi zpustošeno. Obora byla pod palbou císařských děl.

Nejčastější cestu k dobývání Prahy kolem Bílé hory využil koncem července r. 1648 i generál Königsmark. Malá Strana a Hradčany byly vydrancovány. Obora i letohrádek byly za obléhání Starého a Nového Města, které skončilo 24. října 1648 vestfálským mírem, rozsáhle poničeny.

Krátce před smrtí Marie Terezie 29. listopadu 1780 byl Josef II. inspekčně v Čechách.

Překotný dobový reorganizační duch a dalekosáhlé změny zaběhlých věcí provázející celou desetiletou vládu Josefa II. se dotkly i letohrádku a obory. Letohrádek byl záhy přeměněn na vojenský objekt a začal sloužit jako sklad střelného prachu. V letohrádku proběhla řada stavebních změn, které se negativně projevily jak v interiéru, tak v exteriéru stavby. Především došlo ke snížení střechy, která byla opatřena hromosvodem. Barokní krov s lucernami byl snesen a střecha dostala dnešní proporce. Okna byla zbavena renesančního ostění a zazděna. Celý prostor kolem letohrádku v půdorysné stopě bývalé ohradní zdi byl uzavřen fortifikačním bastionovým systémem se čtyřmi nárožními bastiony. Ve svažité části za letohrádkem zahrnovalo opevnění ještě studnu a končilo hned za stájemi-skladem, kde zdi byly po jeho stranách posíleny dvěma lichoběžnými bastiony. Nároží zdí před vstupem do letohrádku pak chránily dva kosočtverečně vybíhající bastiony (1850). Opevněný prostor byl spojen hrazenou cestou vymezenou po obou stranách zdmi také s bývalým objektem kuchyně, přeměněným na strážnici (1833).

Ranní pohled na letohrádek s vojenskou hlídkou v době jeho využití jako prachárny

 

V roce 1834 v místech dnešního vstupu do letohrádku byla vyzděna předsíň. Nová venkovní úprava byla také provedena v souvislosti se vstupem do suterénu.

Výraznou změnu doznalo i oborní prostředí kolem nové prachárny. Kvůli nebezpečí úderu blesku a zajištění bezpečnosti prachárny před výbuchem bylo provedeno mýcení porostů do vzdálenosti 60 kroků od letohrádku. Později, jak je zachyceno na plánu z roku 1849, byla tato plocha bezpečnostního pásma více než zdvojnásobena. Před vstupem, směrem východním byl les vykácen do vzdálenosti 150 kroků (nebo 60 dolnorak. sáhů). Směrem jižním do vzdálenosti 200 kroků (nebo 80 dolnorak. sáhů). Odlesněna byla také celá západní stráň pod letohrádkem. V dolní části obory jsou kromě pole a louky, při porostním okraji lesa také školky.

podzemí

přízemí
Kresba Vincence Morstadta (okolo 1870) letohrádku s jírovci, které měly maskovat prachárnu

 

 

Obraz W.Kandlera z r. 1838 s pohledem na letohrádek a strážnici

Dne 8. července 1866 po vyhrané bitvě u Chlumu při Hradci Králové (3. 7. 1866) vstoupily pruské oddíly do Prahy. V době obsazení Prahy pruským vojskem přestal být načas letohrádek prachárnou. Období vojenského určení letohrádku skončilo v roce 1874. Prachárna byla odstraněna a bylo přistoupeno k nejnutnějším opravám. Podoba letohrádku v posledních letech, kdy sloužil jako prachárna, je vidět na kresbě Vincence Morstadta z  r. 1872. Šikmá cesta v popředí se zachovala až do r. 1937, kdy došlo k velkým úpravám terénu okolo letohrádku.

Po 1. světové válce byla správa obory převzata Správou Pražského hradu, která zajistila nejnutnější opravy,  a roku 1924 až do r. 1931 byl letohrádek propůjčen Památníku národního osvobození (Památníku odboje československých legií) ke stálé výstavě obrazů bojů a bojišť československých legií  do doby jejich umístění do nového památníku na Vítkově.

V letech 1934–1935 proběhly ohledací práce v letohrádku a sala terreně, prováděl je hradní stavitel Karel Fiala (1862–1939), zjistil zde řadu hrobů, zeď, ohrazující libosad od letohrádku až k potoku dole, se zakončením asi rybníčkem.

Na úpravu trojice průhledů na letohrádek pak navázala úprava vlastního prostoru před letohrádkem navržená architektem Josefem  Sokolem a dalšími. Původní prostor se šikmo vedenou cestou ještě z doby vojenského využití letohrádku byl rozšířen v letech 1937 a 1938 a terén snížen tak, aby voda nestékala k letohrádku. Prostor v této době dostává dnešní podobu.

Při provádění terénních úprav okolo letohrádku byla nalezena řada koster v hromadných hrobech, šlo o padlé pruské vojáky z doby kolem poloviny 18. stol.

Po obsazení obory a letohrádku v r. 1938 telegrafním praporem v r. 1939 obsadili oboru Němci a zřídili zde opravnu vozidel zbraní SS.

Letecký pohled na letohrádek z roku 1943

Letohrádek v podzimním období před 1. světovou válkou

 

V roce 1945 obsadili Hvězdu Rusové a po nich Svobodova armáda. Ta měla koně v přízemí letohrádku. Po jejich odchodu nastala doba uklízení a nápravy škod, bohužel se tak dělo jenom brigádnicky.

Po 2. světové válce v roce 1951 bylo v letohrádku otevřeno muzeum Aloise Jiráska; později byla doplněna historická expozice a expozice Mikoláše Alše. Rekonstrukce letohrádku proběhla podle návrhu hradního architekta Pavla Janáka v letech 1948–1951. Úpravy pokračovaly i v oboře za účasti zahradníka J. Němečka. V roce 1962 byl oborní areál s letohrádkem Hvězda a areál přilehlého bělohorského bojiště prohlášen národní kulturní památkou.

Od roku 1958 spravuje objekt letohrádku Památník národního písemnictví.

V letech 1986–2000 probíhaly na letohrádku rekonstrukční práce.

 

Stáhnout tabuli v PDF

© 2017 Všechna práva vyhrazena | Vytvořila webnika.cz - Veronika Petříková