Naučná stezka

10

Voda v oboře

Umístění zastávky: V jihozápadní části obory u cesty vedoucí pod svah pod letohrádkem, poblíž Světličky.

Voda měla pro toto území vždy velký význam, voda z Hvězdy měla význam i pro Pražský hrad. V dobových pramenech z 15. stol. je uváděno: "Zapsal císař (Zikmund Lucemburský) 60 kop grošů Matěji Perníčkovi, hrnčíři na Novém městě pražském, kteroužto sumu má oddělati na trubách, po nichž se voda okolo Třešovic (Střešovic) na hrad pražský vede". Voda se brala z Litovického potoka. Ten vede podle dnešní oborní zdi na dolní straně obory.

V roce 1547 se stává místodržícím v Českém království Ferdinand Tyrolský, druhorozený syn Ferdinanda I. a Anny Jagelonské. V roce 1548 získává od libockého záduší další pozemky v údolí Litovického potoka, které připojuje k dosavadní oboře (vlastně její lesní části) a zřizuje na nich louku a rybník. Do té doby zřejmě k napájení zvěře sloužily pouze prameny tekoucí od Bílé hory, jejich vydatnost však nebyla velká. V červnu roku 1555 pokládá v Nové oboře základní kámen letohrádku, jenž podle doložených pramenů sám vymyslil a zaměřil. V rakouské státní knihovně ve Vídni se dochovala tato jeho kresba půdorysu přízemí letohrádku. Součástí letohrádku byla i studna, ta byla v jihozápadní části ve svahu pod letohrádkem. Již v té době je vzpomínáno, že v oboře je nejen rybník, ale i nádrže na ryby (sádky) a napajedla pro zvěř.

Po nástupu Rudolfa II. je z Hvězdy na Pražský hrad vybudován nový vodovod využívající pramenitou (pitnou) vodu z Hvězdy, která až dosud byla na hrad dovážena v sudech. V roce 1722 je vzpomínán otvor ve zdi obory k Bílé hoře, který je zajištěn silnými dubovými kůly a slouží pro přítok vody z bělohorských polí. Zeď je popisována jako silná a klenutá.

Z roku 1723 pochází mapa hradního vodovodu od Františka Antonína Leopolda Klosse a zobrazuje na několikametrové ploše průběh trasy vodovodu a širšího okolí od Pražského hradu až do Hostivice. Vodovod využíval i vodu z území Hvězdy a vedl ji potrubím na Hrad. Na vyobrazení Hvězdy můžeme najít jak oborní zeď, dům oborníka u Libocké brány s přilehlým polem, tak i plochu u Pražské brány s přístřeškem pro císařovnu, vybudovaným v roce 1720. Vedle vodovodu vedla také užitkovou vodu na Pražský hrad strouha, ta vedla do rybníka v Dolní Liboci ("Markitskej panskej rybník", viz snímek mapy stabilního katastru z 19. stol.) a pak podle potřeby dále na Pražský hrad k zavlažování zahrad. Boky strouhy byly zpevněny pletenými vrbovými oplůtky, jak je vidět na obrázku.

Markitskej panskej rybník: katastrální mapa z 1. pol. 19. stol. zobrazuje jak samotný rybník, tak i vodovod z Hvězdy na Hrad a císařský náhon vody pro zahrady Pražského hradu.
Katastrální mapa Liboce

Proutěné plůtky. Císařský náhon vody pro Pražský hrad měl zpevněné dno dřevěnými prahy a boky náhonu tvořily vrbové plůtky propletené do kůlů zaražených do dna toku. Tento způsob zpevnění vytvořil živé boky náhonu, vrby se seřezávaly a sloužily pro košíkářské využití.
Proutěné plůtky
Návrh Jaroslava Němečka z období 1. republiky na obnovu původního rybníka dole na louce.
Návrh Jaroslava Němečka z období 1. republiky na obnovu původního rybníka dole na louce.

Klossova mapa zachycuje jak letohrádek, tak i zahradu pod ním s míčovnou, dole na louce pak rybník v místě dnešních mokřadů. Rybník byl napájen novým zvláštním náhonem z Litovického potoka přes nádrž u mlýna, který byl v té době za zdí obory. Dochovala se i stížnost na místního mlynáře, ve které se uvádí, že vodu používá jen pro své mletí a nepouští ji do královského rybníka (tj. do rybníka v oboře). Jde o poměrně velký rybník, který byl ve středu dnešní louky a byl rozsáhlejší, než je dnešní mokřad. Okolo zahrady letohrádku tekla voda z jímacích štol okolo "lízadel pro jeleny", jak je uvedeno ve vysvětlivkách k mapě.

Na Klossově mapě, která se zabývá především hradním vodovodem, nechybí i půdorysné vyobrazení štol ve Hvězdě sloužících k jímání vody pro hradní vodovod i napájení zvěře. To svědčí o promyšleném záměru získávání kvalitní pitné vody z propustných vrstev pískovců a opuk a nakonec i o dobré dobové úrovni důlního měřictví. Les výstavbou štol nebyl dotčen, materiál se vyvážel těmito štolami ven a byl využíván pro stavební účely. V archivu Pražského hradu se zachoval i rozpočet na zřízení rybníka z r. 1728. V roce 1742 stavební písař J. H. Dienebier vyhotovuje plán Hvězdy po obsazení Francouzi v předešlých letech a je zde uveden malý rybníček pod letohrádkem.

Plán letohrádku Hvězda z doby ukončení činnosti prachárny (1874), v levém horním rohu nahoře je vyobrazena studna v letohrádku, dnes zatím zasypaná.
Plán letohrádku Hvězda
Místo na starých mapách označené jako "Ausgetroktenes Teichl" (vysychající rybník); dnes je na tomto místě obnoven rybník. Místo s pěkným výhledem na kostel sv. Fabiána a Šebestiána.
Obnovený rybník

Na místě bývalých rybníků, které byly ve spodní části Hvězdy a které najdeme na historických plánech a které zanikly, jsou dnes mokřady s rákosem, chrasticí rákosovitou a orobincem. Z této lokality je i zajímavý výhled na libocký kostel sv. Fabiána a Šebestiána.

Tato mokřadní společenstva okolo potůčku v louce byla inspirací i pro pražského lékaře prof. Franze Antona Nickerla, který po roce 1860 nakreslil v dolní části obory Hvězda obraz sběru brouka Lytta vesicatoria vyskytujícího se zde na jasanech, známé "španělské mušky", v té době oblíbeného afrodiziaka obsahujícího cantharidin. Na obraze najdeme vedle kompletního vyobrazení vývoje brouka, vázaného svou existencí na larvy chrousta, i obraz letohrádku Hvězda v barokní podobě, i obraz libockého kostelíka sv. Fabiána a Šebestiána. Obraz je nyní v majetku Národního muzea v Praze.

Potůček tekoucí od Světličky, část vody se dostává do mokřadu a část teče dále k obnovenému rybníku.
Potůček tekoucí od Světličky

Voda vyvěrající z pramenů v podzemí obory nadále ústí do potůčku, k tomu se připojuje potůček z území mimo oboru, ten od Světličky (nově také "Světlušky") tvoří souvislý potůček ústící do mokřadu na dolní louce ve Hvězdě a také do obnoveného rybníka v místě, které bylo na mapě z r. 1775 označeno jako "Grabenfeld", tedy pole s příkopy. Fr. Bretschneider zhotovuje pro stavební úřad podrobný plán Hvězdy s uvedením kultur a výměr. Na rozdíl od předchozího plánu Klossova zde již částečně mizí typické hvězdovité uspořádání alejí, na některých z nichž jsou nyní nová příležitostná pole (Neu angelegte Felder). Je zde také oborníkova zahrada se stromy. Je tu také vyznačen i lom, v dolní části pak vyschlý rybníček (Ausgetroknetes Teuchl). Obnova tohoto rybníka se uskutečnila v letech 2004-2005 na podkladě projektu Ing. Karla Zlatušky. Aby rybník nevysychal jako dříve, je pro něj zajištěn dostatečný zdroj vody a samotný rybník je utěsněn proti průsakům vody.

Původní studniční domek studny Světličky, zděný, šestiboký, půvabná stavbička zbouraná při výstavbě.
Původní studniční domek
 
Funkcionalistická stavba studničního domku Světličky, zdevastovaná sprejery.
Funkcionalistická stavba studničního domku Světličky

Na okraji u oborní zdi v jihozápadním cípu obory vznikl po zaslepení vodovodu ze Světličky pro Liboc nevelký rybníček, který částečně zarostl vegetací a brzo se stal místem rozmnožování obojživelníků (ropucha zelená, skokan hnědý, čolek obecný) a každoročně zde hnízdí kachna divoká. Je to i ono místo, kde byl už od středověku přívod vody do obory z rybníka, který sloužil jako zásobárna vody pro zdejší mlýn, situace je zřejmá i ze snímku mapy stabilního katastru z 19. stol.

Ruzyňský mlýn: Katastrální mapa Ruzyně z 1. pol. 19. stol. zachycuje jak samotnou obec, tak i ruzyňský mlýn za zdí obory i část obory Hvězda. Mlynář z tohoto mlýna byl pověstný tím, že vodu z potoka si nechával pouze pro svoje mletí a nepouštěl ji tak, jak byl povinen k napájení rybníka v oboře.
Katastrální mapa Ruzyně

Dalším vodním zdrojem zejména pro budovu, kde sídlil oborník a později byla i restaurace, byla studna asi 200 m od této budovy. I zde byl vybudován studniční domek a dodnes je zde instalováno ruční čerpací zařízení z 19. stol. Je třeba upozornit i na další studnu, ta byla přímo v areálu letohrádku při ohradní zdi vpravo dole. I zde stával studniční domek (viz obrázek) s čerpacím zařízením, plánek tohoto domku z r. 1891 se dochoval v archivu Pražského hradu.

Studniční domek se studnou, která sloužila pro dům oborníka a restauraci.
Studniční domek se studnou, která sloužila pro dům oborníka a restauraci.
Studniční domek v letohrádku, plán z července 1891 zobrazuje jak domek, tak zvedací mechanismus pro okov s vodou.
Plán studničního domku
Zpět na začátek stránky
<
Další zastávka
>

Tyto internetové stránky připravilo © Občanské sdružení EVANS, 2007.
Poslední aktualizace: 30.12.2013