Naučná stezka

    Prokopské údolí - Butovickým hradištěm

3

Hradiště

Pohled od zbytků příčného valu
Umístění zastávky: U severního konce dochovaného zbytku příčného valu.

Hradiště Butovice se rozkládá na mohutném ostrohu, který vznikl v průběhu posledního miliónu let historie Země oddělením části roviny, vytvořené koncem třetihor, hlubokými kaňony Prokopského potoka na severu a Dalejského potoka na jihu. Od vlastní plošiny hradiště spadají do údolí příkré skalní stráně. Jen na severovýchodní straně přechází hradiště plynule do mírně se zvedající plošiny, ukončené na východě Dívčími hrady a údolím Vltavy. Ostroh je orientován delší osou na jihozápadseverovýchod a je na dvou místech přeťat pásy příčných valů, které se v dnešním terénu jeví jako vyvýšené meze. Stojíme na zastávce naučné stezky umístěné u západnějšího z nich. Rozloha hradiště je přes devět hektarů. Stopy nejstaršího osídlení pocházejí z mladší doby kamenné, neolitu, z období asi 4000 let před Kr. Jsou doloženy zlomky keramiky kultury volutové a vypíchané. V pozdní době kamenné, v eneolitu, v období 2400 až 2300 let před Kr. zde vzniklo výšinné sídliště, obydlené lidem kultury řivnáčské. Z té doby pochází bohatá kolekce zlomků keramiky i kamenných nástrojů, která je uložena ve sbírkách Musea hl. m. Prahy. V době bronzové zde bylo osídlení řídké, jak to dokládají jen ojedinělé zlomky keramiky z té doby.

Průřez údolím Dalejského potoka mezi butovickým hradištěm a Klukovicemi ukazuje střídání geologických vrstev a výskyt různých typů přirozených ekosystémů (i lesních a polních kultur) v závislosti na utváření terénu, sklonu svahů a hloubce půdy. Nápadně se projevuje vliv shodného sklonu geologických vrstev a sklonu jižně orientovaných svahů na vznik ekosystémů skalní stepi. Takové utváření terénu je totiž velice nepříznivé pro trvalé uchycení dřevin a růst lesa a tím vzniká osluněné bezlesí osídlené přizpůsobenými travinami a bylinami.
Butovické hradiště
Keramika ze slovanského hrobu v Nové Vsi u čp. 546
Keramika ze slovanského hrobu v Nové Vsi u čp. 546

Ve slovanské hradištní kultuře dochází k druhému největšímu rozkvětu osídlení. V té době byly také vybudovány dva příčné valy. Podle předběžných nálezů se lze domnívat, že osídlení se soustřeďovalo v západní polovině ostrohu, méně pak mezi valy. Obvodové valy dnes již v terénu stěží znatelné, byly podle sond na severní straně hradiště budovány z opukových kvádrů, což svědčí o rozvinutých výrobních a dopravních prostředcích obyvatel. Opuka se totiž vyskytuje nejblíže na Vidouli, vzdálené nejméně 3 km. Z tohoto období pochází keramika zdobená mnohonásobnou vlnovkou, vodorovnými několikanásobnými pásy rytých linií nebo s výzdobou vpichů, provedených hřebenovitým nástrojem. Na základě nálezů keramiky a nových kriterií datování lze osídlení na butovickém ostrohu klást do starší a střední doby hradištní s vrcholem v 9. stol. Hradiště včetně širšího okolí je archeologickou památkou I. kategorie.

Šalvěj hajní (Salvia nemorosa L.) je rozšířena v jižní Evropě a jihozápadní Asii, ve střední Evropě je vázána na ruderálně ovlivněné teplomilné trávníky. Jde o vytrvalou, středně vysokou bylinu, kvetoucí od června do července.
Kresba: J. Hora
Šalvěj hajní

Naučná stezka pokračuje dále po severním, západním a jižním obvodu hradiště v místech zaniklých valů. Zejména na západním obvodu si můžeme všimnout zajímavého ekosystému, který se vyvinul na rozpadlých valech, kde byla půda obohacena tlejícími trámy a stavebním materiálem. Je to ekosystém, jehož rostlinná složka je charakterizována výskytem šalvěje hajní, pýru prostředního, strdivky sedmihradské, vikve tenkolisté a dalších druhů. Tento ekosystém je možné nalézt i na jiných pravěkých sídlištích v pražském okolí, např. v Divoké Šárce, na Zámkách a v Podhoří. Protože šalvěj hajní se ve středních Čechách vyskytuje převážně na ruderálně ovlivněných stanovištích, je pravděpodobné, že byla některou z pravěkých kultur pěstována jako užitková, léčivá rostlina a po opuštění hradišť zplaněla v jejich obvodu a vytvořila ve spojení s dalšími druhy typický ekosystém.

Ze vzácných živočichů žijících na skalní stepi představujeme bělozubku šedou (Crocidura suaveolens). Vedle dříve hojných, dnes však vymizelých syslů je jejím typickým obyvatelem. Měří jen 50–75 mm. K vidění je od dubna do září, není příliš hojná. Chráněná! Většina ostatních obratlovců a zejména ptáci potřebují ke svému životu a vyhledávání potravy větší areál.

Bělozubka šedá
 
Nesytka česká   Modrásek hnědoskvrnný
Nesytka česká – Pennisetia bohemica
Kresba: J. Hora
 
Modrásek hnědoskvrnný – Meleageria daphnis
Kresba: J. Hora


Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravil © EVANS - středisko globální výchovy, 2005.
Poslední aktualizace: 30.12.2013